Revue Prostor #121

Nikdy jsme neměli tak detailní znalosti o inteligenci a emocionalitě zvířat, a současně jsme jim nikdy nezpůsobovali tak rozsáhlé utrpení. Číslo v dramaturgii Terezy Vandrovcové, české průkopnice v oblasti tzv. animal studies, se pokouší zpochybnit pomyslnou propast mezi zvířaty a lidmi, a dospět tak k příznivější mezidruhové empatii. Na jedné straně se dočtete o možných předpokladech, které tuto propast utvářejí, ať už jde o loveckou mytologii, dominantní křesťanské představy, dějiny kolonizace, zvířecí nadávky, nebo strategie živočišného průmyslu. Na straně druhé jim oponují
texty o veganské maskulinitě, evolučním přístupu k morálce, mimolidské queer sexualitě, aktivistických záchranách z velkochovů či azylových farmách.
Slyšeli jsme už tolikrát, že zvířata nemají duši, rozum, jazyk, že jsou pouhými stroji, věcmi, které lze vlastnit, že necítí bolest, nemohou hrát divadlo a podobně. Zpravidla jde o projevy druhové nadřazenosti, která nám brání připustit, že každý jiný tvor rozumí věcem, kterým jako lidé nerozumíme, dokáže něco, co my nedokážeme, vnímá vjemy, které nevnímáme, má vlastní zkušenost, perspektivu, příběh. A teprve s tímhle přístupem se jedni od druhých můžeme učit.
„Mám radost, že v návaznosti na zelené číslo s názvem ‚Znovu objevit Zemi‘ můžeme v tomto čísle znovuobjevovat zvířata jak kolem nás, tak v nás samotných,“ říká k číslu hlavní editor revue Prostor, Ondřej Macl. „Rozsah pojednaných témat je velice pestrý, od zoologických zahrad či Velké pardubické až třeba po kulturní dějiny krtka. 

Do čísla přispěli teoretička umění Tereza Špinková, bojovník za práva zvířat Jan Müller,
psycholožka Iva Linda Maruščáková, kulturolog Jan Lukavec, amerikanistka Denisa Krásná, aktivisté Petr Beneš nebo Lukáš Krása. A také množství básníků a básnířek jako Ondřej Krystyník, Běla Čápová, Sufian Massalema, Anna Řezníčková, Lubomír Tichý, Vojtěch Vacek, Josefína Ptáčková nebo Jack Cooper. Autorkou ilustrací je Barbora Biskupová.