Proč mají feministky rády čarodějnice? Proč se hon na čarodějnice – tedy v přeneseném smyslu útok na autonomii a svobodu žen – v dějinách opakuje stále dokola?
Kapitalismus potřebuje poslušné ženy, tvrdí ve své kanonické knize Kaliban a čarodějnice italská feministka Silvia Federici. Takové, které rodí děti a udělají co nejvíce práce zdarma – tedy té, kterou nikdo jako práci nechápe, protože přímo nevede k ničemu, co by šlo prodat, a přitom bez ní nemůže existovat. Je to práce, kterou ženy přece dělají „z lásky“ – péče o rodinu a domácnost, výchova dětí. Podle Federici mohl kapitalismus, systém, který trvá již několik set let, vzniknout jen proto, že na úsvitu moderní doby, v 15.–17. století, došlo k sérii bezprecedentních útoků na evropské a americké ženy. Byly to ty, jež stály v čele povstání proti zabírání půdy v obecném vlastnictví, a také ty, co regulovaly svou plodnost i v době, kdy porodnost prudce klesala.
Kniha jedné z nejvlivnějších současných feministických myslitelek je holdem čarodějnicím jako ženám, které se nepodřizovaly, které byly chudé a vzpurné, které už nerodily děti nebo těm mladším uměly pomoci k potratu. Hon na čarodějnice, na němž se podílely některé tehdejší elity, se po jeho skončení smetl ze stolu jako tmářství a zpátečnictví, na něž je nejlepší zapomenout. Ale čarodějnice nás straší dodnes, ať v populární kultuře, nebo v politice. Kdykoliv ženy dosáhnou rozšíření svých práv nebo chtějí mít kontrolu nad svými těly, kolo pronásledování se znovu roztočí.
